Nakupování potravin je naší denní rutinou. Regály v obchodech jsou narvané k prasknutí, za každým rohem na náš číhá lákavá akce. Ale co když se na chvíli zastavíme a zapřemýšlíme, co si vlastně kupujeme?
Když se chceme zakousnout do obyčejné čokoládové tyčinky a předtím si přečteme složení, potřebujeme skoro titul z VŠCHT, abychom přišli na kloub tomu, že čokoláda není už čokoládou, ale směs barviv, dochucovadel a emulgátorů. Masný výrobek nemusí být z masa. Z bedýnky se na nás smějí červená rajčata, ale víme, že musela ještě zelená oběhnout půl zeměkoule.
S nejlepším vědomím zamíříme na farmářské trhy, které ale nepodléhají žádným přísným kontrolám a může na nich kdokoliv prodávat brambory ze supermarketu vymáchané v kaluži.
Večer usedneme k televizi a zhlédneme další reportáž o kuřatech z Polska nadopovaných antibiotiky a hned poté další o návrhu, že z výrobků nebude možné vyčíst zemi původu, ale pouze: Vyrobeno v EU.
Jak dlouho bude tato situace ještě trvat? Jak dlouho k nám budou dovážena kuřata napíchaná antibiotiky a zelenina, která je v sousedních zemích považována za odpad?
Odpověď je možná jednodušší, než se zdá. Dokud budeme kupovat nekvalitní potraviny, výrobci nám je budou nabízet. Je občas velmi těžké se touto jednoduchou radou řídit. Při nákupu pospícháme, složení nečteme, podlehneme reklamě a navíc mluví z ministerstva průmyslu a obchodu nás z televize přesvědčuje, že žádné nekvalitní potraviny v čechách najít nemůžete.
Domácí zemědělci podléhají tlakům zahraniční konkurence, stěžují si na špatně nastavené dotace, někteří se nedokážou vypořádat s náročnější administrativou, další to vzdají kvůli neúrodě.
Na nás je abychom se při nakupování trochu pozastavili, zamysleli, našli si čas na přečtení obalu a někdy nelitovali připlatit si pár korun navíc za vyšší kvalitu. Děláme to nejen pro tuzemské výrobce, ale hlavně pro nás samotné. Pro naše zdraví.
Správně, dokud to bude někdo kupovat, tak se toho nezbavíme. Dá to zabrat, ale vždycky se snažím kupovat jen věci CZ. Nevěřila jsem svým očím u čeho všeho jsem zjistila, že se u nás nevyrábí. To máte Lučinu v placaté krabičce a Lučinu v hranaté krabičce a každá je odjinud. :/ Ale nejvíc mě asi baví Jihlavanka, která chutná hezky česky, ale je z Polska.:D Popis zboží obsahující slovo výrobek u mě v košíku nemá co dělat, když chci sýr, tak chci sýr a ne mléčný výrobek ne-li něco horšího. Je to zoufalství. :(
OdpovědětVymazatkdyž se chce, všechno jde... a to platí právě i o zdravých potravinách. Bohužel si člověk za kvalitu musí připlatit. Pokud tedy něco najde, protože obchodních domů a řetězců je u nás spousty, ale málokterý má kvalitní české zboží. Jsem ráda, že hodně věcí mám od našich...
OdpovědětVymazatTohle já řeším asi naprosto minimálně (vajíčka máme svoje, zeleninu svoji, maso převážně taky a donedávna i sýry, máslo a tak...) :) Ale je fakt, že sehnat někdy kvalitu může být problém. My takhle s babičkou už sháníme pěkného českého králíka, u kterého bychom se nemuseli bát, že jde o kočičku z Číny. Tak pořád zpovídám kamarádku, jestli náhodou nemají :)
OdpovědětVymazat.
Nadruhou stranu připlatit si za kvalitu je někdy asi zbytečné. Sem tam zajdu do "zdravé výživy" a to co vidím mi někdy přijde zbytečné. Třeba sáček kuskusu za 50,-. Proč ne, já si ho koupila, ale pak jsem zjistila, že v Kaflandu mají ten samý sáček za 29,-. Tak to se pak nedivím těm lidem, co tomu nedůvěřují.
.
Moje řešení je v tomhle asi spoléhat na domácí zdroje... A pokud selhávají, tak domácí zdroje kamarádů, sousedů, jiných lidí.... Tomu věřím.
kéž by to tak vždycky šlo si všechno vypěstovat, vychovat a vyrobit domácí... bohužel to vždycky nejde :(
VymazatTo souhlasím... Je možný, že v tomhle jsem trochu "mimo" jsem typicky vesnická holka, tak si neumím představit, jak to může chodit například v Praze, Brně a tak...
Vymazat