Nevíte, co je vaše největší noční můra... Dokud se vám poprvé nezdá!

Znáte to všichni. Když máte psát písemku, zdá se vám o tom, jak s hrůzou hledíte na papír v hlavě prázdno. Před zkouškou z makroekonomie jsem pořád ve snu kreslila grafy. Ale tohle bylo jiný. Tenhle sen, co se mi zdál opravdu po dlouhé době, protože normálně si sny nepamatuju, ten byl fakt otřesný.
Jistě všichni, kdo mě znáte víte, že mám přítele. A jeho bratranec je můj nejlepší kamarád. Zdálo se mi o nich (ve vyprávění budu používat slova přítel a kamarád, to stačí, víc postav tam nebylo).
Jednoho krásného dne mi přítel oznámil, že už mě má plný zuby a že by chtěl žít jinak. Víc nezávazně, víc free, víc podle sebe. Později jsem zjistila, že mu to poradil jeho bratránek, kterýmu už delší dobu lezu na nervy (shoda s realitou naprosto zřejmá, s tím kamarádem už delší dobu nevycházím a táhne se mezi námi dlouhý spor). Přítel mi začal vyprávět, jak si to rozdal už i s jinejma a že se mnou to poslední dobou taková sláva už není. Že ty ostatní jsou lepší. A že možná, kdybych se přidala, bylo by to lepší ve víc lidech. Jestli nebudu poslušná a nebudu plnit jeho podmínky, taky se prý se mnou může rozejít. Jen jsem seděla, tupě zírala a on stál nade mnou. S povýšeným a arogantním výrazem ve tváři (mimochodem, takhle jsem ho nikdy, nikdy neviděla se tvářit, jenom v tom snu). Jak jsem zareagovala? Plazila jsem se, plakala a prosila. Že udělám cokoliv, jen aby se mnou zůstal. Že mu dovolím všechny jeho děvky a klidně do toho půjdu s nima. Pořád jsem se jen ponižovala a v slzách ho přesvědčovala, ať mě neopouští.
V tu chvíli jsem se probudila. Se slzama v očích a naprostou hrůzou jsem si uvědomila svůj největší strach. Že bych je mohla ztratit. Oba dva. Najednou. Ten největší strach poznáte, až když vám čelí tváří v tvář.