Jak jsem se naučila ovládat svůj metabolismus a jak se to pořád ještě učím

5. září jsem tady uveřejnila svůj přelomový článek. Trochu pichlavě a sarkasticky jsem okomentovala knihu Jillian Ovládněte svůj metabolismus. Slíbila jsem, že se za pár měsíců ozvu, jak se daří. Tak tady to je a myslím, že v tu nejlepší chvíli. Končí nám rok a proto se vyplatí bilancovat.
Stěžovala jsem si, že nezvládnu jídlo při škole. Ale zvládla jsem to. Sice moje taška nebyla plná sešitů, ale krabiček s jídlem a vždycky na mě každej čuměl, když jsem na stoleček rozbombila několik krabiček, ted jsem nevědělo co ve který je, začla jsem tahat ty prázdný krabičky, no komedie.

Kdo sestaví vládu?

Další z dílek na praktickou žurnalistiku, opět za nejlepší hodnocení, samochvála smrdí, ale což :D (psáno před minulý týden, takže situace už se nám trošku posunula)

Od předčasných voleb uběhly již 2 týdny. Ale kdo by si myslel, že vyhlášením výsledků vše skončilo, ten se hluboce mýlil. Lidé roztříštili svou důvěru napříč politickým spektrem a do poslanecké sněmovny se dostalo 7 stran. Kdo nakonec sestaví vládu? Představitelé ODS to jistě nebudou. Od voleb se jim nikdo neozval, mají konečně čas na nakupování, kurzy jógy nebo ranní běh. I Tomio Okamura, jemuž populistickému programu uvěřilo přes 7% voličů se s nikým nechce kamarádit a zatčení svého parťáka Víta Bárty nehodlá komentovat. O TOP09 ani vidu, ani slechu. Naposled snad, když rozzářený Karel hlásal do televize, že na výsledku nezáleží, hlavně že už mohl doplnit svou hladinku. Komunisté mají také problém, ne že oni by nechtěli se stranami vyjednávat, nikdo se nechce bavit s nimi.
A tak nám k sestavení vlády zbývají už jen 3 strany. KDU-ČSL, hnutí ANO a ČSSD. KDU-ČSL, které po 4 letech vstalo z mrtvých a na billboardech nás před volbami oslňovalo klidnou silou. Hnutí ANO podnikatele Andreje Babiše, který jako lídr 2. nejsilnější strany po volbách prohlásil, že on je nováček, neví jak věci funguji a vlastně ani netušil, jak se sestavuje vláda a ke značnému rozčarování médií poté odletěl do Francie. Kdo by si přeci po tom náročném rozdávání koblih nejel odpočinout, že?
Poslední hřebíček do rakve české politiky přitlouká vnitřně rozpolcená ČSSD, která seč volby vyhrála, jeví se jako nejlabilnější útvar na scéně. Komentáře hodící se do mateřské školky o tom, jak lhát se nemá a tenhle rozbil bábovičku tamtomu už unavily celou veřejnost a mnozí levicoví voliči se pár dní po volbách chytají za hlavu.
Jak tahle fraška v posledních týdnech připomínající spíše venezuelskou telenovelu než důstojný a seriózní boj, dopadne? Já se obávám předčasných jarních voleb. Karty by jistě byly rozdány jinak. Možná se pak bude nabízet jiná otázka než ta o sestavení vlády. Může si někdo, kdo už má tolik peněz, že mu moc v jeho vlastní firmě a v jednom z nejvlivnějších českých médií nestačí, koupit vlastně celý národ a rozhodovat o jeho osudu? Pro mě je odpověď prozaická: ANO.

Předvolební zamyšlení

Další z mých děl na praktickou žurnalistiku :)

Ať už v hospodě u piva, o přestávce ve škole, o pauze v práci. Skoro pokaždé padne ta samá otázka. „A koho budeš volit Ty?“ Rozhodně odpovídám: „Svobodné.“ Konverzace se poté začne ubírat známým směrem. Co to je za stranu, jaký mají volební program, ale stále častěji se v mých „politických rozhovorech“ začala objevovat otázka. „Jakou v té straně mají osobnost?“
Opravdu nad námi mají české rádoby celebrity takovou moc, že se podle nich rozhodujeme, kdo si bude příští 4 roky hrát na politickém hřišti?
V prezidentských volbách se známé osobnosti hodně projevovaly a jejich hlas byl slyšet. Ale konfrontovaly svůj vlastní názor o jednotlivých kandidátech. 25. a 26. října bude však situace jiná. Celebrity volají po zvolení. Pan Stropnický nechce, aby se za nás naše děti styděly. Kdo ví, jaký názor na to má jeho „dítě“, které kandiduje za stranu Zelených? Nevím jak vy, ale já si stále Stropnického vybavím při vyšetřování  kauz z kriminálky Anděl a ne v poslanecké sněmovně.
Po minulých volbách řadu lidí zklamal Radek John. Spousta občanů ČR uvěřila známé tváři z televize. Poté mnozí z nich nevycházeli z údivu, jakými eskapádami a skandály si nejen pan John, ale celá jeho strana prošli.
Proč se lidé zaměřují na dílčí osobnosti strany, ale už je jim zatěžko si přečíst její volební program? Odborně se tomu říká racionální neznalost. Časové i jiné náklady na prostudování celého volebního programu jsou tak vysoké, že se lidé raději rozhodnou podle jednoho hesla nebo známé tváře. A na to politici hřeší. Proto bych tento rok doporučila vidět nejen známé tváře, ale především číst volební programy. Abychom po volbách svého hlasu nelitovali.

Nevíte, co je vaše největší noční můra... Dokud se vám poprvé nezdá!

Znáte to všichni. Když máte psát písemku, zdá se vám o tom, jak s hrůzou hledíte na papír v hlavě prázdno. Před zkouškou z makroekonomie jsem pořád ve snu kreslila grafy. Ale tohle bylo jiný. Tenhle sen, co se mi zdál opravdu po dlouhé době, protože normálně si sny nepamatuju, ten byl fakt otřesný.
Jistě všichni, kdo mě znáte víte, že mám přítele. A jeho bratranec je můj nejlepší kamarád. Zdálo se mi o nich (ve vyprávění budu používat slova přítel a kamarád, to stačí, víc postav tam nebylo).
Jednoho krásného dne mi přítel oznámil, že už mě má plný zuby a že by chtěl žít jinak. Víc nezávazně, víc free, víc podle sebe. Později jsem zjistila, že mu to poradil jeho bratránek, kterýmu už delší dobu lezu na nervy (shoda s realitou naprosto zřejmá, s tím kamarádem už delší dobu nevycházím a táhne se mezi námi dlouhý spor). Přítel mi začal vyprávět, jak si to rozdal už i s jinejma a že se mnou to poslední dobou taková sláva už není. Že ty ostatní jsou lepší. A že možná, kdybych se přidala, bylo by to lepší ve víc lidech. Jestli nebudu poslušná a nebudu plnit jeho podmínky, taky se prý se mnou může rozejít. Jen jsem seděla, tupě zírala a on stál nade mnou. S povýšeným a arogantním výrazem ve tváři (mimochodem, takhle jsem ho nikdy, nikdy neviděla se tvářit, jenom v tom snu). Jak jsem zareagovala? Plazila jsem se, plakala a prosila. Že udělám cokoliv, jen aby se mnou zůstal. Že mu dovolím všechny jeho děvky a klidně do toho půjdu s nima. Pořád jsem se jen ponižovala a v slzách ho přesvědčovala, ať mě neopouští.
V tu chvíli jsem se probudila. Se slzama v očích a naprostou hrůzou jsem si uvědomila svůj největší strach. Že bych je mohla ztratit. Oba dva. Najednou. Ten největší strach poznáte, až když vám čelí tváří v tvář.

Kvalitní potraviny - sen anebo realita?

Ze semináře z praktické žurnalistiky, dostala jsem to nejlepší hodnocení a byla nadšená.

Nakupování potravin je naší denní rutinou. Regály v obchodech jsou narvané k prasknutí, za každým rohem na náš číhá lákavá akce. Ale co když se na chvíli zastavíme a zapřemýšlíme, co si vlastně kupujeme?
Když se chceme zakousnout do obyčejné čokoládové tyčinky a předtím si přečteme složení, potřebujeme skoro titul z VŠCHT, abychom přišli na kloub tomu, že čokoláda není už čokoládou, ale směs barviv, dochucovadel a emulgátorů. Masný výrobek nemusí být z masa. Z bedýnky se na nás smějí červená rajčata, ale víme, že musela ještě zelená oběhnout půl zeměkoule.
S nejlepším vědomím zamíříme na farmářské trhy, které ale nepodléhají žádným přísným kontrolám a může na nich kdokoliv prodávat brambory ze supermarketu vymáchané v kaluži.
Večer usedneme k televizi a zhlédneme další reportáž o kuřatech z Polska nadopovaných antibiotiky a hned poté další o návrhu, že z výrobků nebude možné vyčíst zemi původu, ale pouze: Vyrobeno v EU.
Jak dlouho bude tato situace ještě trvat? Jak dlouho k nám budou dovážena kuřata napíchaná antibiotiky a zelenina, která je v sousedních zemích považována za odpad?
Odpověď je možná jednodušší, než se zdá. Dokud budeme kupovat nekvalitní potraviny, výrobci nám je budou nabízet. Je občas velmi těžké se touto jednoduchou radou řídit. Při nákupu pospícháme, složení nečteme, podlehneme reklamě a navíc mluví z ministerstva průmyslu a obchodu nás z televize přesvědčuje, že žádné nekvalitní potraviny v čechách najít nemůžete.
Domácí zemědělci podléhají tlakům zahraniční konkurence, stěžují si na špatně nastavené dotace, někteří se nedokážou vypořádat s náročnější administrativou, další to vzdají kvůli neúrodě.
Na nás je abychom se při nakupování trochu pozastavili, zamysleli, našli si čas na přečtení obalu a někdy nelitovali připlatit si pár korun navíc za vyšší kvalitu. Děláme to nejen pro tuzemské výrobce, ale hlavně pro nás samotné. Pro naše zdraví.

Už i na vysokoškoláky došlo...

Tak i na nás došlo. První den ve škole. Samozřejmě se mi podařilo přijít pozdě, bez svačiny, jen s lahví vody, výtah nefungoval, takže jsem si vyšlápla čtyři patra pěšky (v rámci zdravého životního stylu mi to jen prospělo), poslouchala hodinu a půl o teorii žurnalistiky, pak další hodinu vytvářela něco jako článek, pak se další půlhodinu klepala, abych ho nemusela číst celému plénu, pak si dala přestávku a poté tři hodiny poslouchala pána, který vyvracel teorie, co nás naučili na bakaláři. Prostě první den, jak má být. Musím se vám pochlubit. 

Školu mám sice "jen" třikrát týdně, zato pokaždé do večera a vzhledem k tomu, že pak ještě 40 minut dojíždím na kolej :-/ 41 kreditů jen to buchne, jeden předmět v angličtině, velká challenge. 

Ale ještě si říkám, že ještě ne. Ještě je pořád na co se těšít, třeba na zkouškové :D né, konec vtípků. Na to, až s přítelem kompletně zařídíme náš pokoj na koleji, ještě tu nemáme všechny plakáty, fotky a tak. Na to, až si koupíme želvičku. Ano, takové miminko nanečisto, abychom věděli, jestli se společně dokážeme starat o živou bytost. Navíc jsem se zapojila do Buddy systemu, takže před týdnem mi přiletěla ruská studentka, které jsem musela pomoct se trošku zorientovat v Praze. Doufám, že jsem tím nesplnila jen svoji povinnost, která mě přidá body do výběrového řízení na Erasmus, ale získala jsem tím i novou, zajímavou kamarádku ze zahraničí. 

Jinak ještě před začátkem školy jsem vyrazila s maminkou nakupovat na Dny Marianne, podívejte se, jak to dopadlo :D

Většinou jsme nakupovaly na mamku, potřebovala věci na moji promoci. Takže šaty, silonky, boty, sako. Pak jsme si obě koupily kabelku :) Já podprsenku, řasenku a šaty. No a samozřejmě kosmetiku. :) L´occitane a Manufaktura. Měla jsem radost, že konečně jsem si mohla dovolit i věci, co bych si normálně nekoupila, protože 20% se přeci vyplatí. Za největší úlovek považuju tělový olej Pivoňka. Když ho vidíte poprvé, je to jen taková nenápadná lahvička s něčím vespod, ale když zatřesete!!

Nádherně voní a zanechává na pokožce takový jemný třpytivý film. Nádherná, i když pro některé zbytečná věc. Hlavně v červnovém senzaboxu byl pivoňkový sprchový gel a ještě jsem ho nezkoušela, společně to bude nádhera.

Mějte se krásně a díky, že mne čtete!! :) A.

Jillian Michaels - Ovládněte svůj metabolismus

Tak už i já jsem si přečetla tuhle přelomovou knihu. A jestli někdo tvrdí, že mu změnila život, myslím si, že nepřehání. Já jsem se rozhodla na knihu podívat se co nejvíc reálně a vytknout i její nedostatky pro mou osobu.

Tento článek nepíšu z pohledu hubnoucího člověka. Ale z pohledu holky, které je 22 a má mírnou nadváhu. Mám všechno, co jsem kdy chtěla. Studuju prestižní VŠ, mám skvělé kamarádky, fungující rodinu a milujícího přítele. Nejsem chudá a mám kde bydlet. Řeknete si, co mi schází. Ale já to vím. Ten vnitřní pocit, že jsem spokojená sama se sebou. Ten pocit, že i když běžně v obchodě sežene velikost 40, ještě mají velikosti o dost menší a vy si to nemůžete dovolit. Proto jsem se rozhodla něco udělat. Ale rozhodla jsem se už tolikrát. Ale pak přišla Jill. Byla to jediná věc, kterou dodržela déle než jeden týden. Přesně 1. level z 30 days shred. Proč jsem nezačla druhým? Já prostě nevím, pevná vůle není zrovna můj kamarád. Když Jill vydala knihu, rozhodla jsem se znova. Začnu zas a znovu, po přečtení knihy. Přidala jsem se do spousty skupin na internetu, kde se všichni povzbuzují, motivují a já tomu jen němě přihlížím. Chci taky. Knihu jsem dočetla před pěti minutami a výsledek je jasný. Začnu něco dělat.

Moje výchozí pozice? Lepší než u některých, ale i horší, než u některých. Studuju VŠ a mám opravdu nepravidelný rozvrh. Někdy mám školu od 7:30 do 19:30, někdy vůbec, někdy jen odpoledne. Udržet při tomhle režimu pravidelnost? Těžký úkol. Bydlím na koleji. Jedna maličká lednička pro čtyři lidi a jedna skříňka na potraviny. Někdo Ti něco sežere, no a koho to zajímá? Mikrovlnka nee, má vysoký příkon energie, trouba nee, kde by se vzala. Jen malý vařič o dvou plotýnkách. Vaří někdo jiný? Tvoje smůla, kámo. Přes víkend a volný čas jsem doma u našich. Copak můžu mamce říct "Vyhoď svoji milovanou teflonovou pánev, psala to Jill"? I když zrovna kniha "Ovládněte svůj metabolismus" mě zaujala hlavně kvůli mojí mamce, která chodí k endokrinoložce každý měsíc a má sníženou funkci štítné žlázy. Doufám, že ji donutím si to přečíst. Když jsem doma, musím se řídit prostě místními pravidly.
Další věc je rozpočet na jídlo. Při mým rozvrhu momentálně asi nepřipadá brigáda v úvahu (ale pokusím se zas si něco najít). Po odečtení výdajů na bydlení a dojíždění mi zbývá 2 200 Kč. To jsou prostředky na "studentský život v Praze". Jídlo, pití a hlavně to, co je možná v mých letech nejdůležitější. Sociální život. Jak z toho vycucnout prostředky na vše bio podle Jill? Další věci je to, že mi nechutnají ryby, některé druhy zeleniny (třeba rajčata - podle Jill to nejlepší), dnes jsme s mamkou dělali cuketovou kaši a málem jsem se poblila, dala jsem do pusy psyllium a poblila jsem se skutečně. Takže je to jasné, že se mnou to bude těžké, protože nejsem zvyklá zdravé věci jíst.

Teď zpátky ke knize. Rozhodně si doporučuju ji alespoň přečíst a popřemýšlet, jestli by se něco nedalo změnit. V první fázi knihy se dozvíte, jak funguje naše tělo, co jsou všechny hormony v něm. Nejvíc mě tam asi zaujala historka, co se děje, když sníte nalačno tyčku Milky Way (néé, bohatý přísun živin a minerálů na celý den to rozhodně není). A pak taky jak se k hubnutí vlastně dostala Jill. To, že odjakživa nebyla hubená, mě dost namotivovalo.
Ve druhé části knihy vám Jill poradí, co jíst. Třeba já jsem vůbec nevěděla v jaké čeledi je jaká zelenina. Ovšem v této části knihy jsem také narazila na největší kámen úrazu. VŠECHNO BIO? Některé pasáže vyvolávaly až záchvat smíchu (komičnosti také přidávalo, že jsem četla v Turecku na dovolené na lehátku).
Jill: Jezte aljaškého lososa z oceánu. Neváhejte objednat z internetu. 
No už to vidím v českých podmínkách. Poslali by vám za hříšné peníze nějakou sračku a bylo by to všechno, jen ne losos. To samé v restauraci, dali by vám taky něco, co jen tak vypadá. Dokud by mě neposadili na bárku do oceánu a já bych si tu rybku nevylovila sama, asi bych tomu prostě nevěřila.
Jill: Když už alkohol, tak bio víno.
Ano, já věřím, že je moc dobré, ale když pomineme tu cenu, už se vidím na Václaváku v Nebi, jak chci bio víno.
Jill: Nestyďte se požádat prodavače o přečtení etikety.
Už se vidím v Kaufu. "Dobrý den, dvacet deka šunky." "A které?" "Já nevím, vemte tamty tři z rohu, přečtete mi etiketu a já si pak vyberu." Myslím, že bych letěla velkým obloukem.
Jill: Neohřívejte věci v mikrovlnce pod plastovým poklopem.
Na to se dá říct jediné. Kamarádko, Ty jsi někdy drhla mikrovlnou troubu vlastníma rukama?

Dalším problémem je celkově BIO. Někdo, kdo žije ve městě si toho možná tak nevšímá, zajde do zdravé výživy a nakoupí prostě to s cedulkou. Ale kdo vám to zaručí? Znám jednoho pěstitele jablek. Má i bio jablka, to jsou ty postříkaná jednou, normální jsou postříkaná dvakrát. Znám majitele kozí biofarmy, ten zas nesmí prodávat sýry v zimě, protože ovečky se nemůžou přirozeně pást. Tohle téma jsme řešili i ve škole. Náš učitel na ekonomiku životního prostředí nám řekl: "Znáte to, zemědělec hnojí přes den a bio zemědělec přes noc." Další neverending story jsou farmářské trhy. Kolikrát se stalo, že někdo nakoupil brambory v makru, vymáchal je v kaluži a šel vesele prodávat? Máme vlastní zahrádku, ale kdybychom na ni pěstovali čistě bio, asi bychom umřeli hlady. A stejně by ti bio nikdy nebylo, protože kus od nás je pole, kde vesele hnojí a pesticitují dál. Je to prostě všude, stačí, když někdo jí antibiotika, ty jsou neodbouratelná a putují světem dál.

Ve třetí fázi Vám Jill doporučí jídelníček, nákupní seznam, své oblíbené značky (ne, ani jednu jsem neznala) a vy můžete začít. Nechtěla jsem tuhle knihu vůbec pohanit, jen se na ní podívat z trochu jiného pohledu. Kdybychom se všichni řídili alespoň z poloviny radami Jill, byli bychom už určitě někde úplně jinde. Já jsem si z toho vzala pár věcí. Upravím svůj denní režim. Čtyři malá jídla denně, nejdůležitější jídlo dne snídaně, nic po 21 hod. Přestanu pít všechny sladký sračky. Už žádná cola, sprite atd. Když něco bude mít hodně éček, ruce pryč. Už žádný barevný pendreky, atd. Pokusím se upravit svůj jídelníček co nejvíc podle Jill, příští týden až nastoupím do Prahy, tak navštívím nějakou pěknou bio prodejnu a udělám velký nákup (prosím, jen ať to není jako vždy, nákup za pětikilo a tím to končí). A pustím se do toho s plnou parádou. Tenhle příspěvek vlastně píšu bez úplné znalosti bio prodejen. Až k tomu načuchnu, třeba změním názor a zjistím, že nabídka je obrovská a já se zmýlila, protože jsem se o tuhle sféru nikdy nezajímala.

Jinak, tady věci, které už vlastně bio jím, aniž bych si to uvědomovala.
Vajíčka máme domácí. Není co řešit, slepičky jí trávu, zbytky a vodu.
Maso nejím vepřové, hovězí, králičí, ani moc rybu (kaju se, ale mně to prostě nechutná). Krůty a kuřata kupujeme ze soukromých chovů a farem. Můžu jen doporučit: http://www.farmanovydvur.cz/
Zeleninu máme většinu ze zahrádky od babičky. Je to teda taky chemik, ale určitě tam toho nastříká méně než zemědělci a navíc nemůže tak jedovaté, protože má fenku.
Naši pijou jenom neslazenou vodu, kafe a čaj. Já hodně často hřeším (cola a spol). Děláme si domácí bezovou šťávu, takže taky bio.
Koření se snažíme vozit z dovolených (Řecko, Turecko). Když kupujeme, tak od společnosti Just. Ty nejlepší suroviny s minimem chemie http://www.justnahrin.cz/
Olej používáme nejvíc bodlákový a olivový.
Sýry kupujeme ze soukromé holandské farmy (ale taky není každý den posvícení).

Pokud i vy začínáte jako já, doporučuju tyto stránky. Ve více lidech se to lépe táhne.
Ovládněte svůj metabolismus s Jill - https://www.facebook.com/groups/585168858214253/?fref=ts
Moje tělo - https://www.facebook.com/chcibytfit?fref=ts
30ti denní výzva - https://www.facebook.com/30tiDenniVyzva?fref=ts
Pokud nebudete vědět co a jak, stačí napsat na zeď a všichni vám tam pomůžou, podělí se se svými zkušetnostmi a poradí. To jen já tam jen tupě čumím a nemám se čím pochlubit, protože jsem ani nezačala. Takže já se jdu podívat na The biggest loser a pak udělat něco se svým zdravím a postavou. Jak by řekla Jill. Tečka.

P.S.: Napíšu za pár týdnu, jak si vedu. Doufám, že už budu z části vyčištěná od těch svinstev. A vy, co už žijete zdravě, tak se na mě nezlobte, že mě některé věci v českých podmínkách zatím přijdou jako sci-fi. Alespoň víte, jak to vnímá "biem nepolíbený" člověk.