Kvalitní potraviny - sen anebo realita?

Ze semináře z praktické žurnalistiky, dostala jsem to nejlepší hodnocení a byla nadšená.

Nakupování potravin je naší denní rutinou. Regály v obchodech jsou narvané k prasknutí, za každým rohem na náš číhá lákavá akce. Ale co když se na chvíli zastavíme a zapřemýšlíme, co si vlastně kupujeme?
Když se chceme zakousnout do obyčejné čokoládové tyčinky a předtím si přečteme složení, potřebujeme skoro titul z VŠCHT, abychom přišli na kloub tomu, že čokoláda není už čokoládou, ale směs barviv, dochucovadel a emulgátorů. Masný výrobek nemusí být z masa. Z bedýnky se na nás smějí červená rajčata, ale víme, že musela ještě zelená oběhnout půl zeměkoule.
S nejlepším vědomím zamíříme na farmářské trhy, které ale nepodléhají žádným přísným kontrolám a může na nich kdokoliv prodávat brambory ze supermarketu vymáchané v kaluži.
Večer usedneme k televizi a zhlédneme další reportáž o kuřatech z Polska nadopovaných antibiotiky a hned poté další o návrhu, že z výrobků nebude možné vyčíst zemi původu, ale pouze: Vyrobeno v EU.
Jak dlouho bude tato situace ještě trvat? Jak dlouho k nám budou dovážena kuřata napíchaná antibiotiky a zelenina, která je v sousedních zemích považována za odpad?
Odpověď je možná jednodušší, než se zdá. Dokud budeme kupovat nekvalitní potraviny, výrobci nám je budou nabízet. Je občas velmi těžké se touto jednoduchou radou řídit. Při nákupu pospícháme, složení nečteme, podlehneme reklamě a navíc mluví z ministerstva průmyslu a obchodu nás z televize přesvědčuje, že žádné nekvalitní potraviny v čechách najít nemůžete.
Domácí zemědělci podléhají tlakům zahraniční konkurence, stěžují si na špatně nastavené dotace, někteří se nedokážou vypořádat s náročnější administrativou, další to vzdají kvůli neúrodě.
Na nás je abychom se při nakupování trochu pozastavili, zamysleli, našli si čas na přečtení obalu a někdy nelitovali připlatit si pár korun navíc za vyšší kvalitu. Děláme to nejen pro tuzemské výrobce, ale hlavně pro nás samotné. Pro naše zdraví.

Už i na vysokoškoláky došlo...

Tak i na nás došlo. První den ve škole. Samozřejmě se mi podařilo přijít pozdě, bez svačiny, jen s lahví vody, výtah nefungoval, takže jsem si vyšlápla čtyři patra pěšky (v rámci zdravého životního stylu mi to jen prospělo), poslouchala hodinu a půl o teorii žurnalistiky, pak další hodinu vytvářela něco jako článek, pak se další půlhodinu klepala, abych ho nemusela číst celému plénu, pak si dala přestávku a poté tři hodiny poslouchala pána, který vyvracel teorie, co nás naučili na bakaláři. Prostě první den, jak má být. Musím se vám pochlubit. 

Školu mám sice "jen" třikrát týdně, zato pokaždé do večera a vzhledem k tomu, že pak ještě 40 minut dojíždím na kolej :-/ 41 kreditů jen to buchne, jeden předmět v angličtině, velká challenge. 

Ale ještě si říkám, že ještě ne. Ještě je pořád na co se těšít, třeba na zkouškové :D né, konec vtípků. Na to, až s přítelem kompletně zařídíme náš pokoj na koleji, ještě tu nemáme všechny plakáty, fotky a tak. Na to, až si koupíme želvičku. Ano, takové miminko nanečisto, abychom věděli, jestli se společně dokážeme starat o živou bytost. Navíc jsem se zapojila do Buddy systemu, takže před týdnem mi přiletěla ruská studentka, které jsem musela pomoct se trošku zorientovat v Praze. Doufám, že jsem tím nesplnila jen svoji povinnost, která mě přidá body do výběrového řízení na Erasmus, ale získala jsem tím i novou, zajímavou kamarádku ze zahraničí. 

Jinak ještě před začátkem školy jsem vyrazila s maminkou nakupovat na Dny Marianne, podívejte se, jak to dopadlo :D

Většinou jsme nakupovaly na mamku, potřebovala věci na moji promoci. Takže šaty, silonky, boty, sako. Pak jsme si obě koupily kabelku :) Já podprsenku, řasenku a šaty. No a samozřejmě kosmetiku. :) L´occitane a Manufaktura. Měla jsem radost, že konečně jsem si mohla dovolit i věci, co bych si normálně nekoupila, protože 20% se přeci vyplatí. Za největší úlovek považuju tělový olej Pivoňka. Když ho vidíte poprvé, je to jen taková nenápadná lahvička s něčím vespod, ale když zatřesete!!

Nádherně voní a zanechává na pokožce takový jemný třpytivý film. Nádherná, i když pro některé zbytečná věc. Hlavně v červnovém senzaboxu byl pivoňkový sprchový gel a ještě jsem ho nezkoušela, společně to bude nádhera.

Mějte se krásně a díky, že mne čtete!! :) A.

Jillian Michaels - Ovládněte svůj metabolismus

Tak už i já jsem si přečetla tuhle přelomovou knihu. A jestli někdo tvrdí, že mu změnila život, myslím si, že nepřehání. Já jsem se rozhodla na knihu podívat se co nejvíc reálně a vytknout i její nedostatky pro mou osobu.

Tento článek nepíšu z pohledu hubnoucího člověka. Ale z pohledu holky, které je 22 a má mírnou nadváhu. Mám všechno, co jsem kdy chtěla. Studuju prestižní VŠ, mám skvělé kamarádky, fungující rodinu a milujícího přítele. Nejsem chudá a mám kde bydlet. Řeknete si, co mi schází. Ale já to vím. Ten vnitřní pocit, že jsem spokojená sama se sebou. Ten pocit, že i když běžně v obchodě sežene velikost 40, ještě mají velikosti o dost menší a vy si to nemůžete dovolit. Proto jsem se rozhodla něco udělat. Ale rozhodla jsem se už tolikrát. Ale pak přišla Jill. Byla to jediná věc, kterou dodržela déle než jeden týden. Přesně 1. level z 30 days shred. Proč jsem nezačla druhým? Já prostě nevím, pevná vůle není zrovna můj kamarád. Když Jill vydala knihu, rozhodla jsem se znova. Začnu zas a znovu, po přečtení knihy. Přidala jsem se do spousty skupin na internetu, kde se všichni povzbuzují, motivují a já tomu jen němě přihlížím. Chci taky. Knihu jsem dočetla před pěti minutami a výsledek je jasný. Začnu něco dělat.

Moje výchozí pozice? Lepší než u některých, ale i horší, než u některých. Studuju VŠ a mám opravdu nepravidelný rozvrh. Někdy mám školu od 7:30 do 19:30, někdy vůbec, někdy jen odpoledne. Udržet při tomhle režimu pravidelnost? Těžký úkol. Bydlím na koleji. Jedna maličká lednička pro čtyři lidi a jedna skříňka na potraviny. Někdo Ti něco sežere, no a koho to zajímá? Mikrovlnka nee, má vysoký příkon energie, trouba nee, kde by se vzala. Jen malý vařič o dvou plotýnkách. Vaří někdo jiný? Tvoje smůla, kámo. Přes víkend a volný čas jsem doma u našich. Copak můžu mamce říct "Vyhoď svoji milovanou teflonovou pánev, psala to Jill"? I když zrovna kniha "Ovládněte svůj metabolismus" mě zaujala hlavně kvůli mojí mamce, která chodí k endokrinoložce každý měsíc a má sníženou funkci štítné žlázy. Doufám, že ji donutím si to přečíst. Když jsem doma, musím se řídit prostě místními pravidly.
Další věc je rozpočet na jídlo. Při mým rozvrhu momentálně asi nepřipadá brigáda v úvahu (ale pokusím se zas si něco najít). Po odečtení výdajů na bydlení a dojíždění mi zbývá 2 200 Kč. To jsou prostředky na "studentský život v Praze". Jídlo, pití a hlavně to, co je možná v mých letech nejdůležitější. Sociální život. Jak z toho vycucnout prostředky na vše bio podle Jill? Další věci je to, že mi nechutnají ryby, některé druhy zeleniny (třeba rajčata - podle Jill to nejlepší), dnes jsme s mamkou dělali cuketovou kaši a málem jsem se poblila, dala jsem do pusy psyllium a poblila jsem se skutečně. Takže je to jasné, že se mnou to bude těžké, protože nejsem zvyklá zdravé věci jíst.

Teď zpátky ke knize. Rozhodně si doporučuju ji alespoň přečíst a popřemýšlet, jestli by se něco nedalo změnit. V první fázi knihy se dozvíte, jak funguje naše tělo, co jsou všechny hormony v něm. Nejvíc mě tam asi zaujala historka, co se děje, když sníte nalačno tyčku Milky Way (néé, bohatý přísun živin a minerálů na celý den to rozhodně není). A pak taky jak se k hubnutí vlastně dostala Jill. To, že odjakživa nebyla hubená, mě dost namotivovalo.
Ve druhé části knihy vám Jill poradí, co jíst. Třeba já jsem vůbec nevěděla v jaké čeledi je jaká zelenina. Ovšem v této části knihy jsem také narazila na největší kámen úrazu. VŠECHNO BIO? Některé pasáže vyvolávaly až záchvat smíchu (komičnosti také přidávalo, že jsem četla v Turecku na dovolené na lehátku).
Jill: Jezte aljaškého lososa z oceánu. Neváhejte objednat z internetu. 
No už to vidím v českých podmínkách. Poslali by vám za hříšné peníze nějakou sračku a bylo by to všechno, jen ne losos. To samé v restauraci, dali by vám taky něco, co jen tak vypadá. Dokud by mě neposadili na bárku do oceánu a já bych si tu rybku nevylovila sama, asi bych tomu prostě nevěřila.
Jill: Když už alkohol, tak bio víno.
Ano, já věřím, že je moc dobré, ale když pomineme tu cenu, už se vidím na Václaváku v Nebi, jak chci bio víno.
Jill: Nestyďte se požádat prodavače o přečtení etikety.
Už se vidím v Kaufu. "Dobrý den, dvacet deka šunky." "A které?" "Já nevím, vemte tamty tři z rohu, přečtete mi etiketu a já si pak vyberu." Myslím, že bych letěla velkým obloukem.
Jill: Neohřívejte věci v mikrovlnce pod plastovým poklopem.
Na to se dá říct jediné. Kamarádko, Ty jsi někdy drhla mikrovlnou troubu vlastníma rukama?

Dalším problémem je celkově BIO. Někdo, kdo žije ve městě si toho možná tak nevšímá, zajde do zdravé výživy a nakoupí prostě to s cedulkou. Ale kdo vám to zaručí? Znám jednoho pěstitele jablek. Má i bio jablka, to jsou ty postříkaná jednou, normální jsou postříkaná dvakrát. Znám majitele kozí biofarmy, ten zas nesmí prodávat sýry v zimě, protože ovečky se nemůžou přirozeně pást. Tohle téma jsme řešili i ve škole. Náš učitel na ekonomiku životního prostředí nám řekl: "Znáte to, zemědělec hnojí přes den a bio zemědělec přes noc." Další neverending story jsou farmářské trhy. Kolikrát se stalo, že někdo nakoupil brambory v makru, vymáchal je v kaluži a šel vesele prodávat? Máme vlastní zahrádku, ale kdybychom na ni pěstovali čistě bio, asi bychom umřeli hlady. A stejně by ti bio nikdy nebylo, protože kus od nás je pole, kde vesele hnojí a pesticitují dál. Je to prostě všude, stačí, když někdo jí antibiotika, ty jsou neodbouratelná a putují světem dál.

Ve třetí fázi Vám Jill doporučí jídelníček, nákupní seznam, své oblíbené značky (ne, ani jednu jsem neznala) a vy můžete začít. Nechtěla jsem tuhle knihu vůbec pohanit, jen se na ní podívat z trochu jiného pohledu. Kdybychom se všichni řídili alespoň z poloviny radami Jill, byli bychom už určitě někde úplně jinde. Já jsem si z toho vzala pár věcí. Upravím svůj denní režim. Čtyři malá jídla denně, nejdůležitější jídlo dne snídaně, nic po 21 hod. Přestanu pít všechny sladký sračky. Už žádná cola, sprite atd. Když něco bude mít hodně éček, ruce pryč. Už žádný barevný pendreky, atd. Pokusím se upravit svůj jídelníček co nejvíc podle Jill, příští týden až nastoupím do Prahy, tak navštívím nějakou pěknou bio prodejnu a udělám velký nákup (prosím, jen ať to není jako vždy, nákup za pětikilo a tím to končí). A pustím se do toho s plnou parádou. Tenhle příspěvek vlastně píšu bez úplné znalosti bio prodejen. Až k tomu načuchnu, třeba změním názor a zjistím, že nabídka je obrovská a já se zmýlila, protože jsem se o tuhle sféru nikdy nezajímala.

Jinak, tady věci, které už vlastně bio jím, aniž bych si to uvědomovala.
Vajíčka máme domácí. Není co řešit, slepičky jí trávu, zbytky a vodu.
Maso nejím vepřové, hovězí, králičí, ani moc rybu (kaju se, ale mně to prostě nechutná). Krůty a kuřata kupujeme ze soukromých chovů a farem. Můžu jen doporučit: http://www.farmanovydvur.cz/
Zeleninu máme většinu ze zahrádky od babičky. Je to teda taky chemik, ale určitě tam toho nastříká méně než zemědělci a navíc nemůže tak jedovaté, protože má fenku.
Naši pijou jenom neslazenou vodu, kafe a čaj. Já hodně často hřeším (cola a spol). Děláme si domácí bezovou šťávu, takže taky bio.
Koření se snažíme vozit z dovolených (Řecko, Turecko). Když kupujeme, tak od společnosti Just. Ty nejlepší suroviny s minimem chemie http://www.justnahrin.cz/
Olej používáme nejvíc bodlákový a olivový.
Sýry kupujeme ze soukromé holandské farmy (ale taky není každý den posvícení).

Pokud i vy začínáte jako já, doporučuju tyto stránky. Ve více lidech se to lépe táhne.
Ovládněte svůj metabolismus s Jill - https://www.facebook.com/groups/585168858214253/?fref=ts
Moje tělo - https://www.facebook.com/chcibytfit?fref=ts
30ti denní výzva - https://www.facebook.com/30tiDenniVyzva?fref=ts
Pokud nebudete vědět co a jak, stačí napsat na zeď a všichni vám tam pomůžou, podělí se se svými zkušetnostmi a poradí. To jen já tam jen tupě čumím a nemám se čím pochlubit, protože jsem ani nezačala. Takže já se jdu podívat na The biggest loser a pak udělat něco se svým zdravím a postavou. Jak by řekla Jill. Tečka.

P.S.: Napíšu za pár týdnu, jak si vedu. Doufám, že už budu z části vyčištěná od těch svinstev. A vy, co už žijete zdravě, tak se na mě nezlobte, že mě některé věci v českých podmínkách zatím přijdou jako sci-fi. Alespoň víte, jak to vnímá "biem nepolíbený" člověk.

Léto v trochu méně zářivých barvách

Léto se chýlí ke svému konci. Jablka dozrávají, listí pomalu žloutne. Děti začaly chodit do školy, vysokoškoláci už mají deprese. Z léta nám pomalu zůstává jen nádech nostalgie, suvenýry, fotky a vzpomínky. Tohle léto nám sice hodně dalo, ale mně osobně i vzalo. Ukončilo tři životní příběhy. Dva podle mého názoru nenaplněné, jeden naplněný a dlouhý.

Na začátku prázdnin umřel dobrý kamarád mých rodičů, bývalý spolužák mého strejdy. Super chlap, hýřící vtipem, kolem 35, s rozestavěným barákem a dvěma dětmi. Čelní srážka s kamionem. On na místě mrtvý, přítelkyně a dcerka ve vážném stavu. Zůstala po něm dcera, která je v péčí jeho bývalé manželky a syn, který byl v jeho péči. Asi týden poté se na youtube objevilo video s fotkami a se slibem "Tati, nikdy nezapomenu a náš společný baráček dostavím." Stále nám to celé rodině vhání slzy do očí. A ještě asi dlouho bude.

Když jsem se druhého září vracela z dovolené v Turecku, nečekala jsem, že dopad do reality bude tak tvrdý. Ale SMS od kamarádky "nevím, jak jsi ted byla na facebooku a ani nevím, jak to napsat, umřela N." mě srazila na kolena. Úžasná blogerka, fotografka a hlavně mladá, dvacetiletá holka, dcera, přítelkyně a kamarádka. Holka s krásným úsměvem (vždycky jsem si říkala, jak to dělá, že má tak bílý zuby) a jiskrou v oku. Člověk, ze kterého čišel život. A vyhasl. Ptáte se jen proč, jak se to mohlo stát, jak někomu takhle mladému. Měla mít ještě pár let školy, práci, rodinu, vnoučata a v klidu zestárnout. Z důvodu udržení její anonymity, zveřejňuju fotku z její dílny. Myslím, že život je z ní až hmatatelný.

Třetí ortel padl včera večer. Ve věku 102 let zemřel nejdéle žijící nositel Nobelovy ceny, ekonom Ronald Coase. Každý, opravdu každý, kdo si projde nějakou ekonomickou školou, musí vědět, kdo to byl. Coaseho teorém, externality a vše okolo je studentovi VŠE vtloukáno již od prvního semestru snad v každém předmětu. "Když budete data mučit dostatečně dlouho, nakonec se poddají." Pamatujte, maják nemusí být vždy soukromý statek.

Rozdíl hlavně mezí druhým a třetím případem je naprosto jasný. Když je člověku přes sto let, očekáváte, že jeho naplněný život pohasne. Když je ale někomu dvacet a má všechno před sebou, takovouhle ránu rozhodně nečekáte. Ale vzpomínky ve mě budou žít dál.

Srpnový Ladybox

Tak i já se do blogového světa přidávám s trošku drsnější recenzí nového Ladyboxu. Bohužel jsem propásla červencovou nabitou kolekci Just married, předtím jsem objednávala Senzabox, tak jsem se rozhodla, že po spojení těchto dvou krabiček a ještě když slaví Ladybox své první narozeniny, vyzkouším co se mi nabídne. A musím říct, že za 319,- jsem docela zklamaná. Není to ale ani tak o ceně, která nakonec když prostudujete ceny jednotlivých výrobků je více než jednou tak vyšší. Je to spíše o výběru, který mi tentokrát opravdu nesedl.
To nejlepší na krabičce byl její obal. S mamkou jsme už od rána vyhlížely poštu, moc jsme se těšily, krabička vskutku nádherná.

Po otevření ale následovalo mírné rozčarování. Produkty jsem v růžových pilinkách musela hledat, což se mi v předchozích dvou balíčcích opravdu nikdy nestalo.

V mé krabičce čekalo máslo na rty (vlevo dole) s příjemnou vůni v červeném odstínu. Už jsem ho zkoušela na rty a je příjemné, ale vzhledem k tomu, že z předchozí krabičky mám úžasný banánový lesk na rty, tak neoslnilo, neurazilo.
Jako další čekala pasta na zuby, prý narozeninový dárek od značky Marvis. Zezačátku jsem si na tubičce nepřečetla, co to je a přičichla. Mamka měla jasnou diagnózu: "Takhle po mentolu smrdí všichni důchodci." Před  chvílí jsem si s pastou vyčistila zuby a nepřijde mi "strong mint", jak udává obal, ale "brutus mint". V pondělí odlítám na dovolenou, tak si ji vemu, alespoň ji spotřebuju.
Další lak na nehty v lila barvě. No vzhledem k tomu, že v balíčku před dvěma měsíci byl lak se třpytkami, který mě naprosto oslnil, můžu říct to samé, co o máslu na rty. Neurazilo, ale taky nejsem oslněna.
Dále balíček obsahoval šampon a kondicionér od značky Pure Fiji, kterou jsem doposud neznala. Já jsem v balíčku obdržela kokosovou verzi, s vůní jsem spokojena, rozhodně vyzkouším. Balíčky jsou tak malé, že na moje vlasy to vystačí tak na jeden týden.
Poslední produkt byl uvolňující mátový gel. Ten jsem před chvilkou zkoušela a příjemné překvapení. Krásně chladí a uvolňuje unavené nohy. Přestože první pocit jsem z něj měla, jestli se ke mě omylem nedostal s nějakého "seniorboxu", je to jedna z věcí, kterou nakonec opravdu využiju.
Na závěr jsem v hoblinkách dohledala dva vzorečky, olej a mléko na vlasy.
Suma sumárum, za ty peníze mi to nestálo. Sama od sebe bych si asi ani jednu věc nevybrala. Budu se snažit využít, co to jde všechno, ale výběr mě tam tak trochu zklamal. S březnem a červnem, kdy jsem objednala naposledy se to opravdu nedá srovnávat, to musíte uznat sami.
Ale každému vyhovuje něco jiného a o tom překvapení to taky je. Nemusí být vždy pozitivní. Zas si teď dám chvilku oddech a počkám na nějakou nabušenou edici, třeba tu zimní :)

Typ na krátký a pěkný výlet

Včera jsme s přítelem vyrazili na krátký výlet, tak se pochlubím. Dopoledne jsme se autem vydali do Špindlerova Mlýna na bobovou dráhu. Nikdy jsem na bobovce nebyla, takže moje premiéra. A můžu jen doporučit, byla to fakt paráda. S bobem vás vytáhnou nahoru a pak už si jen fičíte, jen malá rada. Brzděte! Když to od začátku rozjedete a na brzdu ani nesahnete, dopadnete asi takhle.

Myslím, že pokud nebrzdíte vůbec a nevážíte 40 kg, není problém vylítnout uplně. Kámošovi se to stalo, vylítnul i s bobem, tak se otřepal, nasedl a jel dál. I přes malý úraz se mi ale na bobovce líbilo a rozhodně mě to neodradilo. Navíc u bobovky je i Monkey park, kde jsme sice nebyli, ale můžete na něj zakoupit lístky za zvýhodněnou cenu (pokud koupíte 5 jízd za 350 Kč dvakrát, dají vám lístek do Monkey parku za 150 Kč, jinak stojí 450 Kč, takže ušetříte).

Ve frontě na bobovou dráhu mě zaujal letáček na summer tubing. Už jednou jsem v duši jela jako malá na sněhu a přišlo mi to super, tak jsme tam zajeli i v létě. Jezdilo se na duších na umělém povrchu a musím uznat, že to byla fakt jízda. Pán dole říkal, že dětem do jezdí pomalu, ale nějak jsem si nepřipouštěla, že jsem tak dospělá, abych frčela nadzvukovou rychlostí. Když jsem dole čekala na přítele, chvílemi jsem si myslela, že z dráhy vyletí. Ale běžte vyzkoušet, jedna jízda za 25 Kč rozhodně stojí!!
Potom jsme vyrazili na procházku do Špindlu, dali si zmrzku a jeli zpátky domů. Špindl mám prostě ráda. Ty mosty, domečky ve stejném stylu, Medvědín, Svatý Petr.

Po cestě domů si přítel uvědomil, že nemá dárek pro ségru k narozkám. Takže jsme se stavili doma, já se vydezinfikovala a jeli jsme do Hradce Králové na nákupy. Když už jsme tam byli, zastavili jsme se v kině.
Percy Jackson: Moře nestvůr. Přítel na to chtěl, já jsem netušila. A nakonec se mi to moc líbilo, ani jsem nevěděla, že tento film má taky svého předchůdce. Přišlo mi to originální, trefné, místy vtipné, s hodnocením 65% na CSFD rozhodně nesouhlasím, dala bych asi víc. Nejvíc mě zaujala herečka Leven Rambin.

Odkazy:
Bobovka - http://www.bobovka.cz/
Summer tubing - http://www.snowtubingpark.cz/summer-tubing

A co je pro Tebe hit letošního léta?

Léto je za svou polovinou, ale ještě pořád je tu čas si ho užít plnými doušky. Každá sezóna má něco do sebe, má nějaké své hity a teď nemyslím jen ty hudební.
Co pro vás byla největší pecka tento rok?

Já začnu hudbou. Narozdíl od minulého roku, kdy jsem měla naprosto jasno s hitovkami Whistle od Flo Ridy a Žijeme len raz, tenhle rok to bylo trošku problematičtější. Ze zahraničních interpretů to pro mě je Khaled se svým C´est la vie. Že by to byla ale pecka typu Danza Kuduro nebo Shauna Bakera, to si nemyslím.

Něco podobného jako Žijeme len raz jsem tento rok nenašla. Ale včera mě v televizi zaujala písnička Voxela - Trip. Taková letní pohodovka. Ale opět nic, z čeho byste si sedli na zadek.

Pro komunitu, ve které žiju (tím myslím své kamarády), je ale největší peckou tohle... Pokud si myslíte, že nevydržíte do konce, zkuste to. Na konci videa se vám naskytne krásný pohled na místní tanečnice. Když máte hladinku, zapaříte si a zasmějete se. A pokud jste tak prdlí jako my, nepotřebujete ani tu hladinku :D

A co oblečení? Od minulého roku jsem nezaznamenala moc velké změny, neony opět vládnou létem :) Pro tuto sezónu jsem si koupila růžové neonové tričko a od kamarádky krásné růžovo-oranžové neonové náušnice.

Každé léto očekáváme premiéry nových filmů. Letošním hitem jsou pro mě jednoznačně animáky (ono minulý rok tomu s Madagaskarem a Dobou ledovou nebylo jinak) a to Já padouch 2 a Šmoulové 2. I když to jsou pokračovatelé podle mého názoru svých lepších prvních dílů, jsou to moc pěkné rodinné filmy, na které stojí za to se podívat.

Co se týče dalších letních novinek, oslovil mě comeback vody s citronem a mátou, alespoň v naší rodině, tělové mléko do sprchy od Nivea a jinak jsem zůstala konzervativní a věrná svým starým jarním zvykům. Tak ještě užívejte léta, last time disco, last time party!!! Disco, disco, party, party!!!