Březnový Ladybox

Zdravím Vás,
předem bych se chtěla omluvit, že jsem se skoro dva měsíce neozvala, ale život mi doslova utíká před očima, ale teď už k slibované recenzi. I když jsem se tu minule dušovala, že do Ladyboxu půjdu až za delší dobu, objednala jsem si ještě Vánoční, ten jsem nekomentovala a teď jsem opět neodolala březnovému. Na mail mi dorazila sleva 50 Kč, takže jsem platila 289 Kč i s poštovným, což se mi zdálo jako sympatická cena. Navíc mě nalákalo i to, že krabička má být bio :)

Rozhodla jsem se, že tentokrát budu hvězdičkovat. Maximální počet hvězdiček je pět, minimální jedna.
Krabička - úplně úžasná, zrecyklovaná, není co dodat, prostě v bio tématice. jen mě trošku mrzelo, že to nebylo jako vždy nejdřív krabice a pak samotná krabička od ladyboxu, protože si ji asi nenechám, jak tam je ta velká nálepka s moji adresou atd. Dopis to samé, na zrecyklovaném papíře. Někdo si na Facebooku stěžoval, že to je hnus. Já nevím, představoval si bio edici v růžové krabičce z lesklého papíru se třpytkami a ohňostrojem? Za mě ****
Teď pojedu zleva...
Pleťové čistící mléko Dr. Hauschka - největší trhák a tahák krabičky, plné balení, prodejní cena 532 Kč. Krásně voní, je to neuvěřitelně těžké (skleněný obal), ale jako moc to nečistí :D Hezky hydratuje, ale že by to vzalo všechnu nečistotu, to ne... ***
Hydratační micerální voda Yves Rocher - tak Yves je moje srdcovka, mám od nich dost věcí, takže tohle mě potěšilo. Hlavně ta vůně, připomnělo mi to léto, svěžest. O dost líp odstraňovala nečistoty nežli Hauschka, ale po aplikaci jsem měla nepříjemný pocit pálení, ale jen chvilku. Proto bych nedoporučovala někomu, kdo má hodně citlivé oči, nebo nosí kontaktní čočky. Za to strhávám jednu hvězdu ****
Univerzální krém Lavera - čekala jsem něco jako tu šílenou Niveu, jak ji všichni tak milují a já nesnáším. Ale bylo to něco úplně jiného, úžasně to voní, ani nevím k čemu to přirovnat, nejvíc z toho cítím asi ten mandlový olej, krásně hydratuje. Největší překvapení krabičky *****
Krém a čistící gel Urban Veda - vyzkoušela jsem jen krém, pokožka je po něm lepší, žádný zázrak se nekoná. Voní to na mě až moc bylinkově, jako u babky kořenářky. **
Vzorečky (ty jsem teda nezkoušela) - Tělové mléko od Weledy, denní krém Kivvi a Face wash.

Suma sumárum jsem moc spokojená a příjemně překvapená. Jen tak dál, Ladyboxe!!

Žvýkačky Bitters - recenze

Určitě jste o nich slyšeli... Buď, že jsou úžasné, nebo, že jsou odporné. Jaký je můj názor? Tyto žvýkačky jsem si objednala kvůli zkouškovému období, abych vydržela a jela na maximum. Poštou mi dorazilo 5 sáčků po pěti kusech (5x5, tedy 25 žvýkaček) za 45 Kč za jeden balíček.

První Zajíc v krabici - recenze

Hlásím se po delší odmlce, omlouvám se, ale zkouškové si vybírá svoji daň. Nesnáším, když chci na něco napsat recenzi a trvá mi to tak dlouho, že už to pak skoro není aktuální. Snažila jsem ale co nejrychleji. V pátek nám poštou dorazil náš první Zajíc v krabici.

Jak jsem se naučila ovládat svůj metabolismus a jak se to pořád ještě učím

5. září jsem tady uveřejnila svůj přelomový článek. Trochu pichlavě a sarkasticky jsem okomentovala knihu Jillian Ovládněte svůj metabolismus. Slíbila jsem, že se za pár měsíců ozvu, jak se daří. Tak tady to je a myslím, že v tu nejlepší chvíli. Končí nám rok a proto se vyplatí bilancovat.
Stěžovala jsem si, že nezvládnu jídlo při škole. Ale zvládla jsem to. Sice moje taška nebyla plná sešitů, ale krabiček s jídlem a vždycky na mě každej čuměl, když jsem na stoleček rozbombila několik krabiček, ted jsem nevědělo co ve který je, začla jsem tahat ty prázdný krabičky, no komedie.

Kdo sestaví vládu?

Další z dílek na praktickou žurnalistiku, opět za nejlepší hodnocení, samochvála smrdí, ale což :D (psáno před minulý týden, takže situace už se nám trošku posunula)

Od předčasných voleb uběhly již 2 týdny. Ale kdo by si myslel, že vyhlášením výsledků vše skončilo, ten se hluboce mýlil. Lidé roztříštili svou důvěru napříč politickým spektrem a do poslanecké sněmovny se dostalo 7 stran. Kdo nakonec sestaví vládu? Představitelé ODS to jistě nebudou. Od voleb se jim nikdo neozval, mají konečně čas na nakupování, kurzy jógy nebo ranní běh. I Tomio Okamura, jemuž populistickému programu uvěřilo přes 7% voličů se s nikým nechce kamarádit a zatčení svého parťáka Víta Bárty nehodlá komentovat. O TOP09 ani vidu, ani slechu. Naposled snad, když rozzářený Karel hlásal do televize, že na výsledku nezáleží, hlavně že už mohl doplnit svou hladinku. Komunisté mají také problém, ne že oni by nechtěli se stranami vyjednávat, nikdo se nechce bavit s nimi.
A tak nám k sestavení vlády zbývají už jen 3 strany. KDU-ČSL, hnutí ANO a ČSSD. KDU-ČSL, které po 4 letech vstalo z mrtvých a na billboardech nás před volbami oslňovalo klidnou silou. Hnutí ANO podnikatele Andreje Babiše, který jako lídr 2. nejsilnější strany po volbách prohlásil, že on je nováček, neví jak věci funguji a vlastně ani netušil, jak se sestavuje vláda a ke značnému rozčarování médií poté odletěl do Francie. Kdo by si přeci po tom náročném rozdávání koblih nejel odpočinout, že?
Poslední hřebíček do rakve české politiky přitlouká vnitřně rozpolcená ČSSD, která seč volby vyhrála, jeví se jako nejlabilnější útvar na scéně. Komentáře hodící se do mateřské školky o tom, jak lhát se nemá a tenhle rozbil bábovičku tamtomu už unavily celou veřejnost a mnozí levicoví voliči se pár dní po volbách chytají za hlavu.
Jak tahle fraška v posledních týdnech připomínající spíše venezuelskou telenovelu než důstojný a seriózní boj, dopadne? Já se obávám předčasných jarních voleb. Karty by jistě byly rozdány jinak. Možná se pak bude nabízet jiná otázka než ta o sestavení vlády. Může si někdo, kdo už má tolik peněz, že mu moc v jeho vlastní firmě a v jednom z nejvlivnějších českých médií nestačí, koupit vlastně celý národ a rozhodovat o jeho osudu? Pro mě je odpověď prozaická: ANO.

Předvolební zamyšlení

Další z mých děl na praktickou žurnalistiku :)

Ať už v hospodě u piva, o přestávce ve škole, o pauze v práci. Skoro pokaždé padne ta samá otázka. „A koho budeš volit Ty?“ Rozhodně odpovídám: „Svobodné.“ Konverzace se poté začne ubírat známým směrem. Co to je za stranu, jaký mají volební program, ale stále častěji se v mých „politických rozhovorech“ začala objevovat otázka. „Jakou v té straně mají osobnost?“
Opravdu nad námi mají české rádoby celebrity takovou moc, že se podle nich rozhodujeme, kdo si bude příští 4 roky hrát na politickém hřišti?
V prezidentských volbách se známé osobnosti hodně projevovaly a jejich hlas byl slyšet. Ale konfrontovaly svůj vlastní názor o jednotlivých kandidátech. 25. a 26. října bude však situace jiná. Celebrity volají po zvolení. Pan Stropnický nechce, aby se za nás naše děti styděly. Kdo ví, jaký názor na to má jeho „dítě“, které kandiduje za stranu Zelených? Nevím jak vy, ale já si stále Stropnického vybavím při vyšetřování  kauz z kriminálky Anděl a ne v poslanecké sněmovně.
Po minulých volbách řadu lidí zklamal Radek John. Spousta občanů ČR uvěřila známé tváři z televize. Poté mnozí z nich nevycházeli z údivu, jakými eskapádami a skandály si nejen pan John, ale celá jeho strana prošli.
Proč se lidé zaměřují na dílčí osobnosti strany, ale už je jim zatěžko si přečíst její volební program? Odborně se tomu říká racionální neznalost. Časové i jiné náklady na prostudování celého volebního programu jsou tak vysoké, že se lidé raději rozhodnou podle jednoho hesla nebo známé tváře. A na to politici hřeší. Proto bych tento rok doporučila vidět nejen známé tváře, ale především číst volební programy. Abychom po volbách svého hlasu nelitovali.

Nevíte, co je vaše největší noční můra... Dokud se vám poprvé nezdá!

Znáte to všichni. Když máte psát písemku, zdá se vám o tom, jak s hrůzou hledíte na papír v hlavě prázdno. Před zkouškou z makroekonomie jsem pořád ve snu kreslila grafy. Ale tohle bylo jiný. Tenhle sen, co se mi zdál opravdu po dlouhé době, protože normálně si sny nepamatuju, ten byl fakt otřesný.
Jistě všichni, kdo mě znáte víte, že mám přítele. A jeho bratranec je můj nejlepší kamarád. Zdálo se mi o nich (ve vyprávění budu používat slova přítel a kamarád, to stačí, víc postav tam nebylo).
Jednoho krásného dne mi přítel oznámil, že už mě má plný zuby a že by chtěl žít jinak. Víc nezávazně, víc free, víc podle sebe. Později jsem zjistila, že mu to poradil jeho bratránek, kterýmu už delší dobu lezu na nervy (shoda s realitou naprosto zřejmá, s tím kamarádem už delší dobu nevycházím a táhne se mezi námi dlouhý spor). Přítel mi začal vyprávět, jak si to rozdal už i s jinejma a že se mnou to poslední dobou taková sláva už není. Že ty ostatní jsou lepší. A že možná, kdybych se přidala, bylo by to lepší ve víc lidech. Jestli nebudu poslušná a nebudu plnit jeho podmínky, taky se prý se mnou může rozejít. Jen jsem seděla, tupě zírala a on stál nade mnou. S povýšeným a arogantním výrazem ve tváři (mimochodem, takhle jsem ho nikdy, nikdy neviděla se tvářit, jenom v tom snu). Jak jsem zareagovala? Plazila jsem se, plakala a prosila. Že udělám cokoliv, jen aby se mnou zůstal. Že mu dovolím všechny jeho děvky a klidně do toho půjdu s nima. Pořád jsem se jen ponižovala a v slzách ho přesvědčovala, ať mě neopouští.
V tu chvíli jsem se probudila. Se slzama v očích a naprostou hrůzou jsem si uvědomila svůj největší strach. Že bych je mohla ztratit. Oba dva. Najednou. Ten největší strach poznáte, až když vám čelí tváří v tvář.